Ze zcela zištných důvodů – totiž aby se furt neříkalo, že SR je jen death/grind - jsem se uvolil spáchat rozhovor s člověkem, který je zcela nezajímavý, hraje v totálně vyměklé melodické kapelce, která ani není ultrabrutálně ortodoxní, používá ženské vokály a dokonce snad měli kdysi i klávesy – no prostě pózéři... vůbec nechápu, co mě to napadlo... He, tak jinak. Forgotten Silence se mohou pyšnit tím, že jejich jméno zná podstatně víc lidí, než je těch, kteří jejich muziku skutečně s oblibou poslouchají. Troufám si říct, že FS jsou také jednou z nejznámějších tuzemských kapel co do ohlasu ze zahraničí. Navíc, jak jste někteří zřejmě pochopili z mé recenze na jejich CD Ka Ba Ach (viz SR7), si na nich tak trochu ulítávám. A jejich basák/textař a kdovíco ještě, občanským jménem Krusty, je taktéž zajímavá osůbka, na níž sice nelétám, ale rozhodně mne tento „klaun“ svými aktivitami, názory i obrovitou postavou zaujal, a tak jsem se rozhodl, že si ho prostřednictvím bulváru SR poněkud proklepnu, protože představovat ho zgruntu zřejmě netřeba. A zároveň s jeho „anachronismy“, distrem, megalabelem, vztahem k šelmám medvědovitým etc. jsem vzal šmahem i tu jeho moravskou kutálku... Takže račte vstoupit do říše sněhu... eh, žhavého slunce, né... tak vlastně vody, totiž, co jsem to jen...

Tak co Krustále, ještě tě pořád baví odpovídat na otázky o starém Egyptě, případně poslouchat, jak jsou FS strašně avantgardní a originální?
To rozhodně. Vzbuď mne třeba o půlnoci a já spustím. V repertoáru mám taktéž odpovědi k dotazům „řekni něco o vaší historii“, „jak jste spokojeni s deskou“ a samozřejmě „co chystáte do budoucna“, ha, ha... Ale ne – je to v pohodě. Já proti rozhovorům nic nemám a ohledně těch stále stejných otázek: je mi jasné, že každý zin musí svoje čtenáře informovat a informace získá položením otázky, s tím ani já, ani Ty nic nenaděláme. Navíc Tebou zmíněné otázky jsem nedostával až zas tak často...nebo mi to už ani nepřijde.

Už před vydáním KaBaAch se objevovala různá tvrzení o tom, jak Forgotten Silence k orientální tématice přišli... Neboj, nebudu ti přehazovat inspiraci Nile a podobné koniny. Ale co je pravdy na tom, že před odchodem Hanky (keys.) a Švéda (ds.) jsi ty nebo Medvěd Hanku požádal, aby vám na kus papíru přepsala orientální stupnice, a podle toho lejstra jste do této tématiky teprve začali hudebně vplouvat?
Ano, právě díky Hančinu kousku papíru jsme prozřeli. Absolutně jsme nebyli s to něco orientálního vyplodit... Já, Medvěd a Hanka (voc) jsme srdcem spíše punkeři, snad pouze konzervatorista Biggles někdy slyšel něco jako orientální stupnici...ale také to nebylo ono. Moc jí děkujeme, protože bez ní by „Ka Ba Ach“ nevzniklo. Vytyčila nám směr – a my se ho zatím držíme. Šotouši, vy se v té Praze nenudíte...

To máš tedy pravdu hehe... Vy v Rosicích jo?
Ale kdepák, máme tady Macha a CASSIOPEIU...

Víš, Praha je taky takové maloměsto, kde jeden ŠotouŠ sem tam potká jednu Hanku či jiné osoby v metru a jedna pani povídala... Ale zpět k věci - sem tam se taky provalí cosi jako náznaky způsobu, jímž tvoříš texty. Ostatní členové kapely prý obvykle s hrůzou očekávají, jaké pavýtvory ze sebe tvá šedá kůra vypotí. Je pravda, že textová náplň FS leží výhradně na tvých bedrech, nebo se o tématickém konceptu nějak společně domlouváte s ostatními?
Za texty jsem zodpovědný pouze já – se všemi pozitivy i negativy. Ostatním to není až zas tak jedno – ale moc s tím nenadělají. Vždy jim naznačím, o čem to asi je, popř. dodám texty s vysvětlivkami (to aby měli dokonalý servis...). Pokud by byly z něčí strany velké výhrady, jistě bych se nad tím trošku zamyslel a probrali bychom to. Už se stalo, že kytarista Biggles byl trošku zděšen mými depresivními texty a vůbec pesimistickou náturou – ale vše se v dobré obrátilo. Zbytek kapely si ale může být jist, že texty budou vždy „naše“. Nebudu vraždit Židy, nebudu pozvedávat slovanské meče, nebudu plakat s kyticí nad hrobem své milé a líčit rockerský život (co to je??) a párat zombie také neplánuji...

Jsem si jistý, že nad psaním textů strávíš delší dobu a že nevznikají najednou. Ale zkus aspoň trochu naznačit, jaké podněty tě obvykle vedou k tomu, aby sis sedl, a začal psát nějaký text? Bylo to u každé desky jiné? A jak bojuješ s angličtinou? Pomáhá ti Hanka?
Nálada, pocity, roční období...a klišovitě řečeno: život sám. Často jsem se v duchu pokoušel napsat nějakou fikci. Třeba tak jako můj oblíbenec KING DIAMOND...ale nejde to. Realita je příliš silná. Svým způsobem je to moje slabost, že se přes realitu nedokážu překlenout a vymýšlet si. V tomto směru je „Ka Ba Ach“ mým asi největším dosavadním úspěchem. Realita a všední život jsou v něm zobrazeny asi v nejmenší míře. Naproti tomu „Senyaan“ a i „Thots“ a „The Nameless Forever...“ jsou hodně osobní záležitosti – ač se to někomu nemusí pozdávat. K tomu, abych začal něco psát, se musí dostavit taková zvláštní a těžko definovatelná nálada. Zaznamenávám si povětšinou různé útržky, leckdy i celé „hotové“ texty, které na čas založím a pak se jimi probírám a hodnotím s odstupem. Hodně toho vyhazuji a leckdy si dávám velkou práci se slohovou úpravou. Je dost těžké se neopakovat...snad se mi to stále daří. Nejrychleji byly hotové texty k „The Nameless...“ – to byla záležitost snad dvou dnů. Nejdéle mi trvala lyrika ke „Ka Ba Ach“. Což je svým způsobem pochopitelné, neboť k její tvorbě jsem musel „zkonzumovat“ nějaké informace, abych se za svými myšlenkami a obraty mohl i později stát.Já a angličtina – to je věčný boj. Já jsem někde v půlce... leccos pochytím, ale mluvit a poslouchat rodilého Angličana mi působí muka. Ne, nemám na to. Texty překládá vždy někdo mnohem chytřejší něž já. Ex-bubeník Chrobis společně s naší „ostátnicovanou“ kamarádkou, profesorka angličtiny a nověji Poly z Insanie, jehož služby plánuji využívat i do budoucna – pokud to jen bude možné. Jeho služby jsou vždy stoprocentní...

Forgotten Silence, to jsou přes všechny změny v sestavě a nejasnou budoucnost kapely po každém nově vydaném počinu především dva lidé – totiž ty a Medvěd. Jak je možné, že se ve Frgotnech lidi tak střídají a vy dva tam přesto stojíte pevně jako dva antické sloupy? Na první pohled by člověk řekl, že jste dva úplně odlišní lidé co do vizáže, tak povahy. Zkus se tedy zamyslet nad tím, co zrovna vás dva spojuje a co je tedy příčinou toho, že spolu nadále zůstáváte v jedné kapele a tvoříte společně muziku, ačkoli tvé najazzlé vyhrávky vyznívají v muzice úplně odlišně než Medvědovy thrashové riffy a ty jakožto dobře rostlý obrýlený intelektuál v černém vypadáš podstatně jinak než rozčepýřený vychrtlý Méďa v koních, roztrhaných džínách a triku Slayer...
Uhh, Ty seš ale numero, he, he... Člověče, do této chvíle jsem si takové zásadní rozdíly ani neuvědomoval. Kam Ty na to chodíš... Já fakt nevím, co nás drží pospolu. Jsme takový zvrácený lidský jing-jang. Nikdo ale netvrdí, že z nás budou siamská dvojčata nadosmrti. Nás dva spojují společné zážitky a úlety z dob SAXu a samozřejmě z FS. Nečiní nám problémy vedle sebe fungovat – tedy pokud každý z nás částečně přimhouří oko.

Občas se ještě „hlubokými UG kuloáry“ mihne vtípek o tom, jak Medvěd už léta tvrdí něco o založení ortodoxně thrashového projektu. Tak co, kdy bude ten „český Slayer“ na světě, pokud vůbec? A co na to jeho modla Adolf Hitler – ještě pořád o něm Medvěd básní, když se ožere?
No, chtě-nechtě musím přiznat, že Méďa tento výše zmíněný projekt plánuje opravdu drahnou dobu. Ono se ale vždycky lépe plánuje, než koná. Ale na jeho obranu musím říct, že se konečně ledy hnuly a Medvěd na tom maká. Bude to asi jen šest skladeb neoriginálního, ale klasického thrash metalu, v jehož rytmu Medvědovo srdce bije. Něco jsem již slyšel, takže vím o čem to je. Na jaro je dokonce plánován koncert – a jak už je u nás zvykem: jeden jediný. Nevím kdo se zhostí bicích partů, ale basu bude obsluhovat Marek z HAPPY DEATH. Český SLAYER ?? To snad ani ne. „Diabolus...“ Medvěda natolik vyděsil (taktéž i mne) /to asi víc lidí, že? taktéž i mne... – pozn./, že o tom to rozhodně nebude... Medvědova modla Adolf Hitler ?? No, Méďa nedávno podstoupil kosmetickou a ne zrovna lacinou operaci. Sehnal, nevím kde, jeden fous z knírku Velkého strojVůdce, ten nechal naklonovat... a dnes se pyšní opravdovým Hitlerovým kňafrem. Vlasy honí též na stranu a jeho mluva je plná „himmelhergot“ (co? Himmlerherrgott? – pozn.), „šufánek“, „erteple“, „eintopf“, „šufle“, „knedlík“. Pivo pije jen z tupláku a chystá se na Oktoberfest. Bestie byla opět zrozena.

Obaly FS jsou často jako fotky pokydané džemem... Hihi, ne, nechci snižovat jejich kouzlo mými hloupými poznámkami, ty obaly jsou pěkné a nejen mně se myslím líbí. Ale pokud vím, tak máš v jejich „uměleckém“ ztvárnění taky tak trochu prsty... Tak se vypovídej Frištenský, jak je to s těmi obaly a barevnou tuší..? Teď takové malé zamyšlení. Často se u „běžných lidí“ setkávám s tím, že když už se dozvědí, že stále ještě existuje nějaký „metal“ a někdo ho dokonce i hraje, tak tuhle hudbu obvykle pozvažují za přežitek, anachronismus, „rachot pro vymyté mozky“ a metalisty tím pádem za zastydlé pitomce, co jenom umějí házet hlavou, naprosté blbečky s IQ tykve. Za hudbu pro dnešní posluchače, připadně pro intelektuály je pak obvykle kromě bežných „moderních stylů“ považován jazz, funky, případně nějaký starší zavedený hudební výraz typu šansonů či klasické hudby... Jak se na tuhle „toleranci“ a odsuzování metalistů ze strany oněch posluchačů „inteligentní a moderní hudby“ díváš ty?
Je mi to totálně jedno. Ať má každý názor jaký chce. Pokud mne nebudou podobná individua omezovat, jsou mi ukradení. Otázka je, cože je to „moderní styl“. Vem si, že po revoluci byl „moderní“ (či spíše populární) styl právě metal. Moderní jest populární /no bacha – to neni pravda! – pozn./. A těch stylů je tolik, že se v tom ani prase nevyzná. Něco jiného je „moderní a populární“ v Praze, něco je zbožšťováno někde v Prdelákově na tancovačkách... A může to být Nana Zorin, Skyline, Ketchup, Hůlka nebo třeba Extra Band... Nechme ty běžné lidi žít. Mají svoji Novu, svého CZ Slavíka a jejich děti chodí s nagelovanou hlavou na house-party. Mně tihle lidé moc neberou a nechci se jimi vůbec zabývat. Vyrostl jsem z toho, abych někoho uváděl na „pravou“ cestu...

Fajn... Je o tobě známo, že stále aktivně odepisuješ na dopisy a taky, že většinu těch dopisů stále píšeš ručně. Co to - že by nostalgie? A nebo se stále zdráháš přejít na „modernější“ způsoby komunikace? Kdesi ses vyjádřil, že vůči internetu trpíš (ovšem oprávněnou a opodstatněnou) skepsí. Co k tomuhle řekneš?
Hmm, možná v tom je ten kousek nostalgie. Klasické psané dopisy jsou mnohem osobnější a nepůsobí tak chladně jako e-mail. Já se vůbec dost potácím v dnešní rychlé době a nejsem si jist, zda jsem neměl zůstat v těch „osmdesátých“. Má se člověk držet toho svého?? Toho, co má rád?? Má podporovat svoje „kulty“?? Není to boj s větrnými mlýny?? Anebo by měl být vyčůraný a pro svůj prospěch využít vše nejmodernější?? Šotouši, nevím. CDčka už skoro nekupuji, o pálených ani nemluvě...stále funguji hlavně v kazetách. A jednou za čas si udělám radost nějakým tím vinylem. Je to roztomile archaická senilita stárnoucího pána nebo totální zabedněnost a „out“-přístup ??
Počítač a e-mail je pro mne sice stále velkou neznámou, ale jsem nucen ho občas využívat – v rámci svých vědomostí. Jediný program, ve kterém bych byl s to se trochu orientovat, je legendární „Karel“ (jdi dopředu, zahni doleva, atd....pamatuješ ??) /bohužel, asi jsem malý pivo... – pozn./ he, he... Doba se pekelně zrychluje.
Ohledně té skepse... to jsme se myslím, bavili o internetových zinech. Těch je teď jak hub po dešti. Nevím, mně to připadá jako zin nanečisto. Dokonce dost kdysi regulerně tištěných plátků přechází na elektronickou podobu. Mám možná podivný názor, že čím víc webových zinů bude, tím menší se bude tato scéna stávat. Kvanta lidí sedí u netu hodiny a hodiny, ale dvě kvanta ne. Pokud budou mizet klasické ziny, lidé o tuto scénu pomalu začnou ztrácet zájem. Web-zin je pěkná věc, pokud je pěkně zpracován a nepíší se v něm blbosti...ale tištěný zin nic nenahradí. Ten si vezmeš do vlaku, do školy, do hospody... Je to prostě něco hmatatelného. Snad proto mám úctu ke všem, kteří v tomto rituálu pokračují....no jóó, to víš, že včetně Tebe.

Jsi díky výměnám a distribuci v rámci tvého distra a také kapely v kontaktu se spoustou zajímavých lidí z celého světa. Kdo konkrétně, nebo jaká kapela/zine/distro/label tě v poslední době mile překvapil?
Namátkou si vzpomínám snad na ROCK EXPRESS. Vydavatelství z Jugoslávie, které vyvrhuje ven kazety, kompakty, rockový a čistě metalový časopis, transkripce, časopis pro muzikanty... Vyrazilo mi to dech, protože něco podobného mi u nás chybí. Branko + ROCK EXPRESS je správný nadšenec a já s ním rád spolupracuji. A co na tom, že jeho produkty nemají světový zvuk...sakra, to je přece o něčem jiném.
Díky výměnám se mi ke sluchovodům dostala i kapela ANUBI, kterou možná budeš znát. Je to totálně nejtemnější záležitost, kterou jsem kdy slyšel. Sehnal jsem si vše, co vydali. Temný avantgrade-folk-black. Není to o kytarových sólech a bubenických brejcích: je to jen a pouze o atmosféře, která je mrazivá a děsivá. Procházet se večerním lesem s ANUBI na uších, pokálím si šatstvo !!

Mimochodem – tvé Fallus distro se už nějakou dobu specializuje na vinyly a kazety, na CD jak se říká, sereš... Takže by mě zajímalo, zda se současná tandence k jistému návratu obliby vinylů nějak odrazila na jistě obrovské prosperitě tvého „major labelu“. Co ty sám říkáš na heslo „vinyl is not dead“?
Tisíckrát řečená ne-zcela-pravda se jednou musí stát pravdou !! Přání je otcem myšlenky a já chci, aby se kult vinylu vrátil. CD disk je dnes už hrozně zprofanovaný formát, který si vydá kterýkoliv pablb (sorry). Možná mám z minulosti ještě pokroucené myšlení, že plnohodnotné album by si měla kapela tak nějak zasloužit. A CD je dnes tím posvěceným formátem. Nebo spíše byl. Jenže postupem času se cédéčko strašlivě zdevalvovalo. Každý, kdo dnes má CD, si myslí, že sežral světu rozum a že už je hvězda. Jasně, že ten formát sám za to nemůže... Já už CD do distra neberu. Udělal jsem výjimku pouze u nových CEREBRAL TURBULENCY, kteří jsou zabijáčtí. Jinak už pouze kazety a placky. Pokud bych se ovšem chtěl distrem živit, asi bych musel přistoupit na CD.

Zdá se, že svými buržoazními obchodními aktivitami nejen konkuruješ zavedeným kapacitám v oboru, ale navíc ještě nekriticky protlačuješ na scénu obskurní teroristické kapely. Příkladem budiž extrémistická sebranka Kuma Rafinatta, která svou tajemnou image a ejakulačním death/grindem jistě zaskočila nejednoho otrlého posluchače. Takže jak to momentálně vypadá s touto tajnými službami všech států hledanou (a neidentifikovanou) skupinou? Neposkytl by Mr. Mores nějaké utajené intervijů?
Já že konkuruji ?? Ha, ha, tak to teda díky...to aby se Shindy či Čurby třásl strachem. Nemám v úmyslu a ani bych nedokázal konkurovat tuzemským „kolosům“.
KUMA RAFINATTA to tady celkem rozvířila – a já jsem tomu rád, protože se mi jejich muzika líbí. Jo, čteš dobře: muzika. Hodně lidí v tom slyší jen ty geniální porno-hlášky, ale zaposlouchejte se do hudby. Juj, chuťovka, která nemá moc co do činění s primitive grindem. Zaslechl jsem už i něco málo z připravovaného demáče a je to celkem síla. Hozené trochu více do death metalu. No, však uslyšíme. Pana Morese znám celkem dost dobře. Netuším jaké souvislosti si domýšlíš...on se „babrá“ v tom svém psycho-úletu XYZ. Je zavřený ve svém ministudiu a tam tento materiál opětovně přemíchává a přemasterovává... Vše ostatní by pro něj nebylo asi dost inteligentní a zajímavé. Co chceš od člověka, který poslouchá Dream Theater, Cynic Anastaciu a Pavlíčka...?? Jsi na špatné adrese...

Jejda – on nemá v tom studiu domácí kino, sbírku VHS a amatérský porno ateliér? Tak to sorry... Doneslo se mi ovšem, že jsi také v blízkém kontaktu s protagonisty projektu Žužlila, kteréžto hudební dílo spadá taky pod tvůj Fallus. Postará se tvůj Fallus taky o další počin Žužlily, bude-li nějaký? A co na to Žužlila...? A XYZ? A Jan Tleskač?
Jasně, se Žužliláky se vidím několikrát týdně. Teď se k nim připojil právě zmiňovaný Honza Tleskač a kapele to dost prospělo. Taky jim občas vypomůžu svojí pahrou na basu já. Brzo bude komplet cca 5-6 skladeb venku. Opět MC a možná opět já jako neúnavný propagátor. Je to celkem zajímavá hudbička. Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná (či jak to tehdy bylo...), že zvuk bude mnohem, mnohem lepší než na „The Second Planet“. Ten zvuk to dost pohřbil. Na druhou stranu se původně ani neuvažovalo o tom, že by to šlo mezi lid. V létě se točila jedna věc pro Dwell Rec. (USA) na kompilační CD. To vyšlo, ale ZIZLILA je asi „nejmetalovější“ kapela na CD. Samá elektronika...
XYZ je hotovo. Snad polovina skladeb bude čistě instrumentální. Ta druhá se musí ještě nazpívat. Kdo se bude dusit za mikrofonem ještě není jasné, ale půjde o hosty. Ti se ovšem podíleli též na instrumentální stránce. Detailně do toho nevidím. Programování a kytara: Iggy, basa: Adis (VUVR) a klávesy: Tom (DARK GAMBALLE). Na to, jaká je to psychárna, jsem zaznamenal relativně dost ohlasů...

A nyní záležitost, která stoprocentně zahýbe stabilitou celého českomoravskoslovenského UG, a tím jistě způsobí destabilizaci celé světové scény více, než pád WTC! V „centru jihomoravské scény“, čili v Rosicích u Brna (hehe...), se mimo jiné pohybuje i jisté individuum, jež bývalo kdysi tvým spolužákem. Tento člověk, jenž si nechává nadávat Mach, před časem počal vydávat jistý bulvární bulletin Kozyjopyja, v němž o tvé osobě doposud úspěšně rozšířil několik vskutku pikantních informací takřka intimního rázu. Chtěl bych ti zde tedy dát (na revanš) prostor pro možnost satisfakce, příležitost učinit sobě zadosti a narušit Machův dosavadní obraz morálně čistého charakterního hocha (jenž se ovšem v rozpuku puberty podílel na krádeži!) nějakým kontroverzním příběhem. Chutě do toho – práskni něco na Macha! Dává ti aspoň v hospodě jako pingl jakožto „známé rockové hvězdě“ slevu na pivo?
Pivo moc nepiju, takže slevy nevyžaduji. Navíc z Machem čepovaného piva mám vždy vyrážku v ústech. Že Mach kradl mne nepřekvapuje, protože každý hospodský je automaticky ultra-šizuňk, jenž vydělává na lidském neštěstí a zoufalství. Přál bych Ti vidět ten ďábelský lesk v jeho očích, když nebohým opilcům rozměňuje drobné do hracích automatů... Nevím, kde se v něm bere tolik krutosti. Jeho jídelníček, to je černá můra vegetariána. Vydržím dost, ale detailní popisy jeho snídaní a svačinek jsou fakt fujtajbl (což Tobě ale asi vadit nebude...četl jsem v Payu) /eh... bulvár, hihi! – pozn./. Různé smažené aorty, nadívané slepičí žlázy, restované nutrií ocasy, vemínka, dršťky, mozečky, jazýčky, prasečí ocásky, prejty, jitrnice, drůbeží krky... Pokud tu „věc“ sám neusmrtí, tak ho to snad ani nebaví. „Obyčejný“ párek by do úst snad ani nevzal. Jeho Ája ho v tom dokonce podporuje. Lidé jsou různí. Navíc bytostně nesnáší některá slova – jako třeba „cylindr“, „cetka“, „káry“ apod. Na základce si vedl dokonce extra sešit na slovíčka „na indexu“. Musím též prozradit, že nesnáší chlupaté velké pavouky – tuším „arachnofobie“, že?? A nedávno se mu několikrát po sobě zdálo o frontmanovi VUVR Adisovi – to je holý fakt. A Adis je pěkný kluk. Bohužel dnes již Mach tolik nepije... I když spíše ne už tak divoce jako kdysi, kdy například v pracovní době pozvracel erární kulečníkový stůl. Zvracel ve třech vlnách a ty tři kruhy jsou tam dodnes patrné. Přijeďte se podívat do Rosic. Restaurace Štika na náměstí.

Teď sis samozřejmě na smrt rozkmotřil svého šéfa, ježto jest známo, že ty sám do jeho plátku taktéž přispíváš. Nicméně on to jistě překousne a sebevraždu nespáchá (ale možná spáchá násilný čin na mé křehké osůbce ojoj, bojim..! Machu nééé!!!). Když už jsme ale u Cassiopeii, rád bych znal tvůj názor na v dnešní době možná poněkud rozbujelou fanzinářskou scénu. A vůbec – jaké čtivo ty sám upřednostňuješ, pokud se chceš dozvědět něco o hudební scéně. Sáhneš raději po profi tištěném magazínu, nebo po fanzinu? Máš sám nějaké zkušenosti se zahraničními fanziny a časopisy? Dokázal bys nějakým způsobem porovnat úroveň tuzemských a zahraničních zinů a časopisů? Jaký je např. tvůj oblíbený zin/časopis (nemyslim teď Sextrém či Intim kontakt!)?
Pokud se pídím po aktuálních informacích, recenzích aktuálních počinů či recenzích na koncerty – koupím si třeba BIG BENG, pokud se ale chci dozvědět něco více z hloubky, sáhnu třeba po UNBLEMISHED. Tady není co vysvětlovat: oficiální časopis vychází častěji, proto většinou dává přednost aktualitám před pitváním kapel samotných. Svoji nepravidelnost vycházení zase ziny kompenzují „hloubkovou“ prezentací kapel, dister atd. Pro člověka, který chce mít jakž-takž přehled je nezbytná kombinace obou. Chci ještě dodat, že absolutně nezáleží na designu zinu či časopisu. Samozřejmě, že pro lidi je přístupnější plátek ve velkém formátu, v barvách, s přiloženou žvýkačkou a tetováním, s plakátem a pěti cédečky... ale důležitější je obsah sám. Proto mám nejraději černobílé kopírované ziny...a i jejich profesionálněji tištěné kolegy.
Se zahraničními fanziny a magaziny mám nejednu zkušenost, protože posílám věci do nejednoho z nich a spousta mi jich chodí domů. Poslední dobou mám štěstí spíše na total UG xerox plátky anebo naopak vysoce profi časáky. V zahraničí mají asi s vydáváním profi zinů větší zkušenosti... jinak ale prostředky jsou už dnes asi stejné na celé planetě. Adobe Photoshop je globalizátor No.1. Nejlepší zin?? Co to je...?? To se přece nedá!! Netrpělivě čekám na nové číslo CASSIOPEIA, UNBLEMISHED, SCHIZOPHRENIA, SPAWN REBIRTH, PAŘÁT, BAŽINA, PAYO...ale jistě jsem na někoho zapomněl...

Občas je zajímavé sledovat, jakým způsobem se ten který človíček dostal k tzv. „tvrdé muzice“. Ty jsi jistě také prošel určitým hudebním „zráním“. Kdy tě vlastně začala přitahovat hudba obecně a jak bys to své „zrání“ popsal? Jak ses dostal k „metalu“? Vzpomínám si, že ještě nedávno jsi ujížděl na všemožných brutálních death/grindech, nějakou dobu předtím (řekněme v počátcích FS) jsi byl uchácený doomem a mimoto se často zmiňuješ o svých žánrově pestrých oblíbencích jako je King Diamond, Tom Waits či Enya... Takže jak nám Krusty „uzrál“ a co nejčastěji poslouchá dnes?
No, co pamatuju...tak jsem začínal s dechovkou asi ve čtyřech letech. Měli jsme doma takový minikazeťák, který jsem si já-filuta, dával zapnutý pod polštář a s tímhle hrajícím polštářem jsem často usínal. Stejným způsobem jsem poslouchal ABBu. Pak přišli THE BEATLES, kteří se mi zapsali do povědomí už více. Po nich asi OLYMPIC...občasně prokladán Michalem Davidem (líbilo se mi, jak se nervně klátí s tím synťákem...), Madonnou, Samanthou Fox (uhh, můj idol !!), Shakin´Stevensem, Falcem a vůbec všemi těmi hvězdami a hvězdičkami z Radio Österreich-3. Mám dokonce tušení, že bylo i něco mezi mnou a Kotvaldem + Hložkem. Ale snad mne jen šálí paměť. /to ne, to jenom Mumulent... – pozn./ Hodně se mnou zamávali Norští A-HA, které POZOR mám moc rád doteď. Jejich poslední album „Minor Earth/Major Sky“ je správná depka. No a koncem základky jsem měl v uchu již pevně přichycené URIAH HEEP, DEEP PURPLE, WHITESNAKE a konečně IRON MAIDEN, kteří se mi ale ze začátku ale líbili spíše díky obalům. Na gymnáziu jsem jednoho dne zaslechl nejtvrdší album mého dosavadního života: „Pleasure To Kill“ od KREATOR. Ihned v závěsu přiklopýtal můj trvalý ultrakult: INCUBUS a „Serpent Temptation“. Ovšem ještě se Scottem Latourem za basou a mikrofonem. Před pár lety vydaná stejnojmenná deska u NUCLEAR BLASTu, přehraná a přezpívaná, s tím původním masakrem nemá ni zbla společného!! PROTECTOR, božští SODOM... HOLY MOSES... víceméně vše made in Germany. Americkým kapelám jsem dlouho, předlouho nemohl přijít na chuť. Na SLAYER jsem si zvykal setsakramensky dlouho. Nemohu zapomenout na KING DIAMONDa a MERCYFUL FATE, které zbožňuji doteď. To byly snad společně s BATHORY první kapely, u kterých jsem našel kromě agresivní hudby i geniální atmosféru...kterou jsem u thrashových skupin nikdy neměl možnost vychutnat. Uběhlo pár zim a TIAMAT „The Astral Sleep“ přeorali veškeré moje ideály. „Clouds“ je album, které mne ovlivnilo asi nejvíc ze všech alb. Po nich přispěchali MY DYING BRIDE... a to už se psal rok 1993 a FS vykoukli poprvé na světlo boží.
Dnes jedu především v „dobré“ muzice. Tedy doufám. Což jsou YES, URIAH HEEP, KING DIAMOND, NILE, CRYPTOPSY, TOM WAITS, GORDIAN KNOT, NATACHA ATLAS, MANFRED MANN´s EARTH BAND, JOHN PATITUCCI, RETURN TO FOREVER... Alba posledního týdne: YES „Relayer“(brutální art rock), BARIS MANÇO „1962-1981“ (etno-art-hard rock guru z Turecka...kterého jsem si doslova vyžádal do distra) a URIAH HEEP „Look At Yourself“ (absolutně upírsky atmosferické hard rock skladby...temnota jako prase). Už dlouho mne nepřekvapila žádná vyloženě nová kapela, snad ARK a jejich „Burn The Sun“. To je skvělý progres, který doporučuji všem!! Pecka. Ale jinak se zdá, že vše podstatné už bylo zahráno v sedmdesátých letech.

Ve snaze stát se podobně přitažlivým mužem jako je frontman VUVR jsi před časem shodil zbývající porost své lebky, ačkoli jsi s tímto rohodnutím zřejmě dlouho bojoval. Jakými argumenty tě Adam přesvědčil, že jsi definitivně zvolil sestřih Karla Hály, repsektive Buddhy? Myslíš si, že na pódiu pak společně s Adamem vytváříte „duo lebkouni“?
Kdo ví, zda ještě někdy duo vytvoříme. Adam je totiž až přízračně krásný, že i nejeden muž v publiku má se sebou co dělat. A to odvádí od hudby samotné. Můj střih už byl nemoderní a já heavy metal víceméně nikdy neměl rád. Je to hudba pro lidi okolo puberty. Navíc se vlasy mastí a je to nepohodlné...ha, ha, ha. Tohle měla být moje odpověď ?? Blbost. Mít k tomu geny, nosím plentu až na zem. Bohužel, matka příroda se mnou asi má jiné úmysly a tak moje vlasy zatroubily k ústupu. Nosit holou lebku je mnohem méně pohodlné, než mít bujnou hřívu. Ale nebylo vyhnutí. Buď jeden nebo druhý extrém. Tak jest.

Konec impertinentním stupiditám... A zpátky k Forgotten Silence. Nikdo zřejmě nepochybuje o tom, že po KaBaAch si na další počin FS ještě chvilku počkáme. Jak ale vím, tak ve vašich hlavách se kromě pivní kostky již usadily první představy o tom, jak by onen příští počin mohl vypadat. Zaslechl jsem něco o absenci jakýchkoli bicích a perkusí, případě pouze o absenci bubeníka či co... Jednoduše otázka zní – dospěly vaše úvahy o následovníku KaBaAch k nějakému dalšímu vývojovému stupni? A to tématické zaměření? Sníh a mráz a zima už tady byly, slunce, horko a písek taky... co takhle tentokrát voda, podmořské hlubiny a jejich tma?
Hudebně v tom totálně nemáme jasno. Spíše plánujeme co nejvíce rytmických a perkusivních nástrojů – s absencí kytar a basy. Pryč s melodiemi. Anebo možná naopak, jen kytary bez bubnů. Anebo zapojíme zobcovou flétnu a marimbu, společně s okarínou. Tahací harmonika má tak ohavný zvuk, že by stálo za to ji znásilnit. Veškeré žestě jsou natolik zvukově zvrácené, že jediným řešením, jak vedle nich na světě přežít, je přetáhnout je na naši stranu. Vše ale ukáže čas... /zkus to pobrat s Radkem Kopelem, jistě ti rád přispěje myšlenkou i radou hehe... – pozn./
Ani netušíš, jak jsi blízko s tou vodou. Jelikož jsi to odhalil, nezbývá, než hledat něco jiného. Ne, vážně. O vodě jsem už opravdu uvažoval, ovšem v trošku jiné souvislosti. Nějaké útržky nových textů už mám, ale je to taková všehochuť psaná podle momentálních nálad. Souvislost mezi nimi bych asi musel vytvořit uměle. Dej mi ještě čas...

A spějeme k finiši této „sondy do hlubin Krustyho duše“. Krusty buď tak hodný a pokus se zamyslet nad dosavadními počiny FS... Už? Fakt?! To seš rychlej... Tak mi tedy o každém z nich něco pověz – jaký k němu máš osobní vzstah, jak ho ve svých očích s odstupem času hodnotíš, v čemu byla jeho pozitiva a negativa. Prostě tak nějak, OK?
„THE NAMELESS FOREVER...THE LAST REMEMBRANCE“ MC 1994: Materiál na debutní demáč byl hotov za cca 3 měsíce – ovšem s tím, že třeba první dvě skladby byly převzaty od kapely Remembrance, ve které působily čtyři pětiny tehdejších FS. Snad nejatmosferičtější materiál...ovlivněno filmem „Bram Stoker‘s Dracula“ a Enyou... příroda, minulé životy... Asi před rokem jsem to poslouchal a je to skvělé. Takovou muziku bych už asi nedovedl složit. Čím je člověk starší, tím je míň „atmosférotvornější“. Alespoň se mi zdá. A mám rád i ten zefektovaný vokál, který nám občas někdo vytýkal. Muzikantské výkony poplatné době.
„THOTS“ MC 1995 & CD 1996: Hodně lidí to považuje za náš vrchol a nepřekonatelnou metu. Možná ano, možná ne. Zajímavé na tom je, že vše jsme složili s Medvědem jen tak – sami ve dvou. Pamatuji si problémy s odcházejícím bubeníkem, jehož bravurně zaskočil Miloň. Hodně mne dostal film „Dům duchů“, takže texty jsou jasné. Za použitá fota v CD příloze bychom dnes možná šli sedět, ha, ha... Myslím, že zvuk z Barbarelly je stále obstojný. Dodnes nechápu, že se to točilo 4 dny.
„CLARA“ split s Dissolving Of Prodigy 7“EP 1996: Byla to pro nás pocta být na splitku s tak známou kapelou. Naše skladba je víceméně totožná s albovou verzí, jen je kratší a otevírá a zavírá ji intro desky. True UG počin...zdravím tímto Čurbyho.
„THE HILLS OF SENYAAN Pt.II“ split s Agony 7“EP/MC 1997: Když tehdy dostal vydavatel Čurby naši nahrávku, smál se... že prý hrajeme jako Pyogenesis. A to jsme se potkali na koncertě Agathocles, he, he... Po odchodu skvělého klávesáka Martyho přichází jiný týpek, kterého jsem ovšem viděl naposledy ve studiu při nahrávání. Nezvykle melodická skladba, nevím proč, ale považuji ji za jakýsi přelom. Na těch pár našich koncertech se vždy dost líbila. Že by pilotní singl...?? Nejedná se o stejnou verzi jako na albu. Původně to mělo být splitko s Lux Occulta, ale vydavatel má vždy poslední slovo.
„SENYAAN“ MC + DCD 1998: Jakýsi „opus magnum“. Dost dlouhé album, skrz naskrz prolezlé zimní melancholií a depresivními texty. Asi nejucelenější koncept, který buď přijmete, nebo ne. Pamatuji, že vokály se točily dodatečně, protože jsme byli dost nachlazení. Kytarista Medvěd vykouřil ve studiu neuvěřitelné množství cigaret. Zvukař Marty kouřil též, ovšem vanilkové doutníky, s jejichž vůní mám „Senyaan“ spojen. Je jenom škoda ne moc vydařeného zvuku. Chtěli jsme spoustu stop, hodně kláves, melodií a zvuků... takže se to pochopitelně nepovedlo moc uhlídat. Při masteringu v ADK jsme byli decentně napomenuti. Leckde není slyšet ani basa... to je holt ta moje skromnost, ha, ha... 2-3 skladby bych si dnes asi lépe pohlídal. Jsou to ale spíš ta naše intermezza. Tak jak tak, asi nejdůležitější počin.
„ÚTOK“ kompilace „A TRIBUTE TO MASTERS HAMMER“ CD 1999: Pamatuji si, že jsme měli mít odevzdanou skladbu do konce března. Kompilace se pak táhla až do podzimu...a ne a ne vyjít. Vše jsme nacvičovali v promrzlém hospodském přístavku ve Střelicích. Pára od úst, do toho „táády a teď, alfa i omegáá...“. Mělo to svoje kouzlo. Kapelu jsme do toho donutili já a bubeník Chrobis. Nám tvorba Master´s říkala asi nejvíc. Povedená verze (musíme se pochválit), ale úplně ji zabil zvuk. Nechápu to, ale ve studiu jsme s ním byli zcela spokojeni. Po půl roce se kompilace dávala dohromady... a ten zvuk nás dost zarazil. Dnes to mám v přemasterované verzi a je to lepší. Chyba se ovšem stala již ve studiu... škoda.
„HATHOR´S PLACE“ split s Notre Dame 7“EP 1999: Snowy Shaw jako kapitální úlovek pro naše splitko. Díky Chrobisovi. Exotičtější atmosféra, pěkný úvod a dost drsná skladba sama. Vykašlali jsme se na všelijaké kudrlinky a pokusili se udělat přímočařejší věc. Snad se povedlo. Točeno poprvé v digitálním studiu v jednom brněnském sklepení... ehm, tedy vlastně na společném koncertě s Notre Dame v Rumunsku.
„KA BA ACH“ CD 2000 + MC 2001: Spolupráce s jinými lidmi, snad profesionálnější přístup, lepší zvuk, melodie i nářezy vyhnány do extrémnějších končin. Původně měla být součástí alba i „Hathor´s place“, ale byly skladby jiné a split s ND /Napalm Death he? – pozn./ by pak býval byl jen háčkem na tahání peněz našich posluchačů. Přesto k albu stoprocentně patří.

No a teď mi za tento (jistě neobvyklý) zájem o tvou osůbku hezky poděkuj a pověz mi, jak se ti tento výslech líbil... A slib mi, že mě při nejbližší příležitosti nezbiješ!!! Papa...
Ty ha..le jeden zas...ej, Ty ču..ku deb..ní – strč si ten svůj pseudozin do pr..le!! Opovaž se ještě jednou poslat podobné otázky. Já na Tebe a ten cár papíru zvysoka s..u!! Moje sláva je už teď neoblomitelná a bude ještě víc. Myslíš si, že mám kvanta času na podobně imbe...ní rozhovory?? Sakra, tohle se snad ani nedalo nazvat rozhovorem !! Zadarmo to bylo naposled, to si pamatuj, ty šmejde. Taková ztráta času... Haj.le!! Na křečku!!

Chramst... Dík Saško. Hihi... Naletěl, naletěl...